Při podezření na kapavku je nutné okamžitě navštívit dermatovenerologa, který na základě anamnézy provede výtěr hnisavého výtoku či odebere vzorek moči. Odebraný vzorek výtěru z penisu či cervixu se umístí na laboratorní sklíčko a obarví se. Pod mikroskopem se poté hledá přítomnost bakterie. Tento test je však spolehlivý pouze u mužů, až u poloviny žen je test vyhodnocen negativně i když jsou nakažené kapavkou. Z toho důvodu lékaři raději vsázejí na odebraný vzorek moči, v němž se v laboratoři přímou imunofluorescenční metodou prokazuje DNA bakterie. V případě, že pacient nereaguje na počáteční léčbu je vzorek výtoku podroben kultivačnímu testu. Při něm se v kultivační nádobě nechají bakterie růst a následně jsou testovány na resistenci vůči antibiotikům. Při prokázání kapavky by mělo následovat i otestování na další pohlavní choroby, zvláště chlamydie, jejichž konfekce s kapavkou bývá poměrně častá.
Základem léčby kapavky jsou antibiotika, s největší pravděpodobností ceftriaxon, jenž se jeví jako jeden z mála stále účinných antibiotik. Na penicilin, tetracyklin a mnoho dalších si již Neisseria gonorrhoeae vypěstovala rezistenci a jsou neúčinné. Přibližně u poloviny pacientů je diagnostikována i přítomnost chlamydiové infekce. V jejich případě jsou nasazeny kombinovaná antibiotika, aby došlo k léčení obou nemocí. Jejich podávání se pohybuje většinou v rozmezí 7 až 10 dnů, přičemž pacient přestává být infekční po dvou dnech. Po dobrání antibiotik na nemocného čeká ještě následovné sledování. Jeho cílem je potvrdit dokonalé vyléčení, aby se zabránilo případnému šíření kapavky. Během sledování jsou odebrány několikrát výtěry pro bakteriologickou kultivaci. Taktéž jsou odebírány vzorky krve pro vyloučení přítomnosti jiné pohlavní nemoci.